Lucie Pivoňková

lucie@skolasquare.cz

Nejneoblíbenější hláška ze školy?
Tak to bude jednoznačně hláška mojí matikářky na gymplu: „Pivoňko, ty sis, ve snaze odlišit se, zcela zkazila rukopis!“ Můj sklon písma se totiž odklonil zprava doleva…no nějak si nepamatuji, že by se mě někdo někdy ptal, jestli se mi sklonem doprava píše dobře. Mimochodem, snaha odlišit se je pro mě zřejmě signifikantní, protože můj sklon písma je stále stejný :)

Co nejdůležitějšího jsem se ve škole naučila?
…že Jan Amos Komenský stvořil Orbis Pictus.

Které obecně nejneoblíběnější jídlo jsem měla na základce ráda?
Já jsem prostě milovala UHO a rýžový nákyp…a obojí mám ráda pořád.
(poznámka: UHO = univerzální hnědá omáčka)

Tereza Kotas

tereza@skolasquare

Jakou pohádkovou bytostí jsem chtěla být?
Princeznou, která umí čarovat :)

Moje nejoblíbenější knížka z dětství?
Dětský atlas světa a jakákoli knížka o psech - ty jsem milovala

Škraloup na kakau?
Fuj!

Alena Hauptmanová

alena@skolasquare.cz

Jakou nejvtipnější hlášku mi dítě řeklo?
Nedávno mě překvapil jeden chlapec (o prázdninách mezi první a druhou třídou), když pronesl: "Realita už není, co bývala. Dneska, už se lidi nepotkávají jinde než na youtube."

Jaké jsou mé drobné radosti ze života?
Miluji vodu. Například fontána v noci, jak dopadají kapky vody na hladinu a v bublinkách se odráží světla města, na to se vydržím dívat celou věčnost. Podobně magneticky na mne působí i vodopády.

Hudebka na základce?
Hudebku jsem milovala, protože naše paní učitelka byla naprostý šílenec a perfektně hrála na piáno. Milovala jazz a Beatles, takže i když se to vlastně tenkrát nesmělo, učili jsme se od světových velikánů.

Sylvie Stretti

sylvie@skolasqure.cz

Strašidlo, kterého jsem se jako malá bála?
Takový bubák, který byl černý a 100% bydlel u nás pod postelí.

Co jsem nejraději dělala ve škole o přestávkách?
Povídali si s kamarády, hráli jsme hry, skákaly gumu většinou s holkama

Pes nebo kočka?
Jasně že pes! Proto mám dvě černý....labradorky :)

Tomáš Trnka

tomas@skolasquare.cz

Nejvtipnější poznámka, kterou jsem ve škole dostal?
Nezlobí, pouze pokud je nepřítomen.

Popelář, nebo kosmonaut?
Jednoznačně popelář. Těsně po revoluci jsme v popelnicích autokempu ulovili spoustu pokladů, takže odpověď vlastně bude lovec pokladů.

Jakou svačinu jsem na základce nesnášel?
Celerová pomazánka. Už jsem se z toho naštěstí dostal a dneska s celerem kamarádím.

Zuzana Sahligerová

zuzka@skolasquare.cz

Přezdívka z dětství?
V dětství jsem tu „pravou“ přezdívku nikdy neměla, ale jelikož mám vděčné jméno a „Zuzana“ jsem byla jenom, když bylo něco špatně (a dodnes to proto nerada slyším), tak mě každý okruh nazval po svém. Pro bratra a jeho kamarády jsem doteď Zuzička, pro další partu zase Žuži. Skutečnou přezdívku jsem ale získala až v Bambínu, když se kolegyně Veronika nevinně zeptala „Kdy přijede Stalingradová?“, což nešlo nechat bez následků a tak jsem vlastně ráda, že z toho zůstalo jenom Stali :)

Můj největší průšvih ve škole?
Průšvihy se mi moc nestávaly, takže ten největší asi byl, když jsem v 8. třídě řekla paní učitelce, že nemá ráda děti (protože na nás křičela). Na gymplu jsme pak například se spolužačkami – nástěnkářkami vyrobily jako jedinou předvánoční výzdobu školní nástěnku „snězenou večeři“, což se také úplně nesetkalo s nadšením těch "velkých"…

Hamburger nebo brokolice na páře?
Jakožto vyznavač masotariánství se odmítám vyjadřovat. Hlavně, ať je středně propečený!

Lenka Holečková

marketing@skolasquare.cz

Imaginární kamarád z dětství?
Nebyl to kamarád, ale liška, která na mě číhala každou noc v předsíni, když jsem běžela spát k rodičům do ložnice. Naštěstí mě nikdy nechytila.

Nejneoblíbenější jídlo ze školní jídelny?
Šunkofleky. Přesto, že je mám ráda, ve škole v nich byly hrudky soli a když jsem do toho kousla, tak jsem měla co dělat, abych to rozdýchala.

Čím jsem chtěla být jako malá?
Baličkou dárků.

Chcete se k nám přidat? Napište nám na lidi@skolasquare.cz proč k nám chcete, kde se u nás vidíte a přiložte i svůj životopis a my se Vám určitě ozveme.